Mistrovství zemřít, umění žít

Praktický krok, kterým měníš, tvoříš a propouštíš.

Mistrovství zemřít, umění žít

Setkáme se s vrcholným tématem, svým vztahem ke smrti a ztrátám v našich životech MISTROVSTVÍ ZEMŘÍT, UMĚNÍ ŽÍT. Ukáži vám, jak pracovat se svým tělem skrze informaci a jak myšlenkou uzdravit své tělo.

Jak přijmout smrt a ztráty ve svém životě?

Jak se podívat na tabu a proč smrt tím tabu je? Jak nás ovlivňuje cokoli co je prezentované a postavené do pozice "Tabu"?

 

tabu v našem životě

"...tabu tě drží v povzdálí..."
Cokoli je tabu nedovoluje nám kontakt. 

- společnost nám ukazuje, že nestárneme - ale tím míjíme i moudrost
- společnost odsouvá smrt mimo účast rodiny a nejbližších

Smrt k nám patří a je důležité v jaké kvalitě odcházíte z těla.

Povedu vás a vy naleznete odpovědi v sobě.

život v zrcadle smrti

  • vědomí konečnosti
    ti dovoluje žít naplno
  • zážitek smrti
    přináší pokoru v rytmu života
  • postoj k životu
    tolik otázek na život vás napadne až ve chvíli vědomí konečnosti. Jak naložíš se životem?
  • možnost proměny a posunu
    smrt je transformace, proměna - každého kdo se s ní potká. Dovolme si se potkat se smrtí a uvědomit si proměnu.

je důležité v jakém stavu mysli odcházíme

Proč mnohé východní kultury tolik věnují pozornost přípravě na odchod a na moment smrti?

Je důležité v jakém stavu mysli budete z tohoto světa odcházet. A zkušenost tohoto semináře vám prospěje i pokud se se smrtí setkáte. Můžete pomoci a podpořit své blízké na této přirozené cestě našeho bytí. Dokážete u toho být, uvnitř, soucítit a vnímat co je nyní potřebné říci a co udělat. Bez ohledu na potřebnou péči, které probíhá skrze rodinu či personál okolo vás. 

mistrovství zemřít, umění žít

 

...je seminář kde pracujeme se smrtí a KVALITOU ODCHODU,

kde pracujeme s KVALITOU ŽIVOTA, aby i odchod byl lehký,

a kde se naučíme DOPROVÁZET LIDI NA JEJICH POSLEDNÍ CESTĚ,

RESPEKTOVAT JEJICH ROZHODNUTÍ,

a srovnáme si hodnoty, které život nese. Pak se můžeme potkat s potratem , se smrtí dítěte i sebevraždou a chápeme víc. Vidíme a vnímáme její existenci a ta vždy nese pro nás nějaké sdělení - poselství do života.

 

v zrcadle smrti a konečnosti můžeš uvidět svůj život?

ŽIJ SVŮJ ŽIVOT a po všechny své dny...

Čtyři dohody: Objetí anděla smrti

Posledním způsobem, jak dosáhnout osobní svobody, je připravit se na iniciaci smrti, na přijmutí smrti jako učitele. Anděl smrti nás může naučit, jak být skutečně naživu.

Začneme si uvědomovat, že bychom mohli v kterýkoliv okamžik zemřít; k tomu, abychom byli naživu, máme jen přítomnost. Pravdou je, že nevíme, zda zítra nezemřeme. Kdo ví? Představujeme si, že máme před sebou ještě celou řadu let. Víme to ale jistě?

anděl

Odvezou-li nás do nemocnice a lékař nám řekne, že nám zbývá již jen týden života, co s tím uděláme? Máme dvě možnosti. Jednou možností je trpět tím, že zemřeme, vytvořit drama a říkat všem: „Politujte mě, brzy zemřu.“

Druhou možností je využít každého okamžiku a být šťastný, dělat to, co děláme skutečně rádi. Máme-li před sebou jen týden života, tak si ho užijme. Buďme naživu. Můžeme si říci: „Budu sám sebou. Teď už si nebudu ničit život tím, že bych se pokoušel potěšit jiné lidi. Už se nebudu bát toho, co si kdo o mně myslí. Co je mi ostatně do toho, když mám za týden zemřít? Budu sám sebou.“

Jako kdyby nebylo žádné zítra

Anděl smrti nás může naučit žít každý den tak, jako by to byl poslední den našeho života, jako kdyby nebylo žádné zítra. Každý den můžeme začít tak, že si řekneme: „Jsem vzhůru, vidím slunce. Jdu projevit vděčnost slunci a všemu ostatnímu i všem lidem, protože dosud žiji. Je to další den, kdy mohu být sám sebou.“

Být zcela otevřený, vědět, že není čeho se obávat.

S lidmi, které miluji, zacházím s láskou, protože to může být poslední den, kdy jim mohu říci, jak moc je miluji. Nevím, zda je ještě někdy uvidím, a tak se s nimi nechci hádat.

Co kdybych se s vámi vážně pohádal a vychrlil na vás všechny ty emocionální jedy, které proti vám mám, a vy jste zítra zemřeli? Ne! Soudce by mě dostal a já bych se cítil tak provinile za všechno, co jsem vám řekl. Vždyť už teď se cítím provinile, že jsem vám neřekl, jak moc vás miluji. Láska, která mě činí šťastným, je láska, o kterou se s vámi mohu podělit. Proč bych měl zapírat, že vás miluji? Není vůbec důležité, zda mi oplatíte stejně. Vždyť mohu zítra zemřít nebo můžete zítra zemřít vy. To, co mě činí šťastným nyní, je to, že vám mohu dát najevo, jak moc vás mám rád.

Tímto způsobem můžeme žít svůj život. Povedeme-li si takto, připlavujeme se na iniciaci smrti. To, co se stane v iniciaci smrti, je to, že starý sen, který jsme měli v mysli, navždy zemře. Ano, budeme mít na parazita vzpomínky – na Soudce, Oběť a na to, čemu jsme věřili – ale parazit bude mrtev.

Ten, kdo zemře v iniciaci smrti, je parazit. Není snadné podstoupit iniciaci smrti, protože Soudce a Oběť budou proti tomu bojovat ze všech sil. Tyto myšlenkové principy nechtějí zemřít. A my cítíme, že zemřou, a bojíme se této smrti.

Když žijeme ve snu, je to, jako bychom byli mrtvi. Ten, kdo přežije iniciaci smrti, obdrží nádherný dar: vzkříšení. Vzkříšení je zmrtvýchvstání, možnost být naživu, být opět sám sebou. Vzkříšeni je být jako dítě – divoký a svobodný, ale je v tom rozdíl. Spočívá v tom, že místo nevinnosti máme svobodu s moudrostí.

Jsme schopni zrušit své ochočení, stát se znovu svobodnými a uzdravit svou mysl. Vzdáme se andělu smrti, protože víme, že parazit zemře a my zůstaneme naživu se zdravou myslí a s dokonalým rozumem. Pak budeme svobodní, abychom používali vlastní mysl a řídili si vlastní život.

Tomu nás na toltécké cestě učí anděl smrti

Anděl smrti k nám přichází a říká: „Vidíš, že vše, co zde existuje, je moje, není to tvoje. Tvůj dům, partner, děti, auto, kariéra, peníze – všechno je moje a až budu chtít, tak ti to vezmu, ale zatím si toho užívej.“

Vzdáme-li se andělu smrti, budeme navždy šťastní. Proč? Protože anděl smrti nám vezme minulost a umožní životu, aby pokračoval. Za každý okamžik, který je minulostí, anděl smrti odebere mrtvý kousek z nás a my můžeme žít v přítomnosti. Parazit chce, abychom minulost vláčeli s sebou, a proto je to tak těžké být naživu. Pokoušíme-li se žít v minulosti, jak bychom se mohli těšit z přítomnosti? Když sníme o budoucnosti, proč bychom s sebou měli vléci břímě minulosti? Kdy hodláme žít v přítomnosti? To nás učí anděl smrti.

~ don Miguel Ruiz

v zrcadle smrti a konečnosti můžeš uvidět svůj život?

ŽIJ SVŮJ ŽIVOT a po všechny své dny...