KALENDÁŘ SEMINÁŘŮ

Krátké akce, přednášky a terapie jsou rozděleny podle místa - PRAHA , Č.B.

Semináře jsou určeny pro každého se zájmem - vítej.

Studenti Univerzity Amonit mají svých 6 pobytů. Jejich výpis s termíny nalezneš vždy u právě se otevírajícího ročníku.

 

Chceš-li vstoupit do studia a projít ucelenou cestou poznání přihlaš se včas, počet míst je omezený.

KALENDÁŘ UNIVERZITY AMONIT

harmonogram studia nového ročníku 2017 - 2018

po jedné z přednášek - reference

Ahoj Moni, díky za ten včerejší večer. Rezonovalo se mnou téma, ale i to, jak jsi sdílela své duševní propady a dočasnou ztrátu víry či perspektivy. Znám to. Tyhle stavy se mi po celý život vrací velmi periodicky ve formě dlouhých či kratších depresivních období, období, kdy vše ztrácí smysl, včetně věcí, které mne ještě nedávno těšily a projektů, do kterých jsem vkládal naději. Ale musím říct, že je to v posledních letech přece jen o trochu lepší - ty stavy mají tendenci se vracet, ale díky práci, kterou jsem za posledních několik let udělal a díky lidem, se kterými jsem se začal setkávat - a mezi ně patříš i Ty - přece jen vidím, že existují ještě i jiné možnosti, než se jimi nechat zcela pohltit. Tohle období fakt není lehké. Vše se strašně rychle mění. Nic nezůstává stabilní. Je těžké se orientovat a stále nacházet a držet "správný" směr. Ale začínám se přesvědčovat, že když člověk překročí určitý bod, určitou mez prožitého smutku a utrpení, ale ještě je stále schopen nebo aspoň ochoten znovu otvírat Srdce - pak najednou přijde cosi jako to "vyšší vedení." Byl jsem zvyklý stále všechno promýšlet a hledat ta "nejlepší a nejsprávnější" řešení pro sebe i pro druhé, ale vedlo to k tomu, že jsem se jen totálně zacyklil do svých myšlenek a obav, a věci byly stále složitější a horší. Ale najednou, fakt to přišlo najednou - se mi v poslední době začalo stávat, že jsem začal věci řešit, aniž bych to předem promýšlel. Respektive - byly to věci, které jsem promýšlel, ale stejně nikdy žádné řešení nevymyslel. A najednou to řešení přišlo samo a já jen dělal a říkal věci, které jakoby přicházely odjinud než z mé mysli. Najednou jsem věděl, že už musím vystoupit z toho závislostního vztahu s Boženou a i když jsem nikdy nevěděl jak to udělat, protože jsem ji nechtěl zranit, tak jsem to najednou udělal. Stejně tak jsem najednou a narovinu řekl v práci, že tam chci skončit. Přestěhoval jsem se. A přesto, že jsem v posledním roce "opustil" dvě ženy, které byly a stále jsou hluboko v mém srdci, najednou se cítím lépe. Sice se mi vracejí ta stará myšlenková schémata - že bych měl cítit výčitky svědomí a lítost a být tedy nešťastný - ale najednou cítím, že to fakt byly jen schémata a vzorce, a že jim nemusím podléhat. Samozřejmě, že cítím bolest. Ale výčitky slábnou. Kupodivu slábnou... Necítím ještě klid v duši a sílu. Ale cítím, že je tam pro ně prostor a že mohou přijít, když jim nebudu bránit. Vnímám tohle období jako totální reset svého života. Ještě to není úplné, ale je to na cestě. Dokončené to bude asi až opravdu odejdu i z té práce. Což bude velký krok, pokud ho udělám, protože ta práce je dobrá, je to velmi solidní jistota, ale stejně cítím, že je čas na změnu. Sám jsem zvědav, co potom přijde. Ale jak napsal Franz Kafka: "Existuje bod, ze kterého není návratu. A tohoto bodu je třeba dosáhnout..." To je intelektuální reakce na toho Tvého Kunderu, metr a půl... :) Taky jsem ho četl, v angličtině, když u nás ještě nebyl dostupný. Nejraději jsem měl Nesmrtelnost. Ale můj kůň byl právě Kafka. Deprese, absurdita a spol. Ale měl i vtipné a přesné vhledy. A teď jsem si právě na jeden z nich vzpomněl... Tak jsem se nějak rozepsal. Ani jsem neměl přesnou představu, co Ti vlastně chci napsat. Jen takové rezonanční mini-sdílení. A poděkování za inspiraci. A motivaci. Díky! Zdeněk

Zdeněk B., reakce na přednáškuOSVČ

Zadejte svůj email a získejte informace nejen o akcích